Den jako dáreček ...

14 studentů a 13 seniorů štěbetalo tak přirozeně a se zájmem, že jsem nejednou musela utřít slzu. Dovolte mi sdílet pár postřehů z řad mládeže:

• bylo to pro mě dobrodružství, které mi otevřelo oči – jediný rozdíl je věk, protože všichni máme radost z malých věcí a připadají nám velké,
• sdílíme stejné emoce, vášně a hlavně lidskost, kterou jsme všichni naplno projevovali a sdíleli společně,
• hřálo mě u srdce vidět babičky a dědečky šťastné a jak si to užívají,
• výlet mi ukázal, jakým způsobem může drobná pomoc přinést velkou radost,
• ještě dlouho si budu pamatovat, že zážitky a vzpomínky mají největší cenu.

Tuto pozitivní energii jsme zarámovali do koláže, kterou jsme jim o dva dny později předali na památku a loučili se se slovy: „Tak za rok zase!“

Tato akce by se neuskutečnila bez nadšené, zkušené a kreativní terénní pracovnice Marcely Vaňkové z Centra sociálních služeb, která se svou kolegyní vytipovala partu seniorů a doprovodila je, energické, veselé a obětavé Veroniky Mlejnkové z Chaty Jiřího na Šeráku, která nám všem zajistila jízdenky na lanovku, jídlo a pití, a naší báječné a nápadům otevřené paní ředitelky Šárky Hynkové, která nám dala možnost prožít konec školního roku v mé třídě takto výjimečně.

Všem z celého srdce děkuji a na svou třídu 1B jsem moc pyšná.

Mia Suchá